Již po šestnácté se ve Starých Hutích v Chřibech uskutečnil Rikitanův memoriál k uctění památky legendárního vedoucího uherskohradišťských Psohlavců Aloise Langera, mezi skauty přezdívaného Rikitan, podle románového vedoucího Foglarových Hochů od Bobří řeky.A.Langer i když byl nevidomý a měl i další zdravotní problémy, vedl středisko Psohlavců nepřetržitě od roku 1968, provedl je pro skauty nepříznivým obdobím let 1970 – 1989 a přivedl zpět do obnovené skautské organizace. Za více než 20 let jeho vedení prošly oddíly Psohlavců tisíce dětí z Uh.Hradiště i okolí, byla vystavěna nová klubovna, zbudována táborová základna ve Starých Hutích a uskutečněny stovky táborů po celém území republiky i v zahraničí a řada dalších akcí. Krátce po znovuobnovení Junáka však 15.dubna 1990 ve věku 59 let umírá. Od roku 1991 pak Psohlavci tradiční zimní závody, které založil, pořádají jako Rikitanův memoriál.

Rikitanův memoriál je znalostně-orientační zimní závod dvoučlenných hlídek, ve kterém soutěží účastníci ve věku od 8 do 18 let v osmi věkových kategoriích. Na vyznačené trati dlouhé 2,5 km pro mladší a 4,5 km pro starší kategorie závodníci absolvují 11 disciplín , signalizaci, pamětní Kimovu nebo Seatnovu hru, přípravu a zapálení ohně, odhad výšky a vzdálenosti, orientaci mapy ( mladší ) nebo azimutový úsek ( starší ), přírodovědný a zdravotní testovací úsek, uzlování, dopravní značky, lanová lávka a hod na cíl, tedy dovednosti nezbytné pro praktický pobyt v přírodě.

V sobotu 4.února absolvovalo závody 73 hlídek ze 6 skautských středisek hradišťského okresu a Pozlovic u Luhačovic. Na kontrolních stanovištích a v organizačním štábu pracovalo dalších 80 vedoucích, s doprovodem celkem téměř 250 účastníků. I když počasí přálo, bylo mírně pod nulou, místy zasvítilo i sluníčko a v závěru začalo sněžit, podmínky pro závodníky byly mimořádně náročné zejména na fyzickou kondici. Přemrzlá vrstva sypkého přemrzlého sněhu vysoká průměrně 50 cm, která zejména při výbězích do kopce připomínala běh na hromadu písku, rychle ubírala síly. Návěje, v nichž byly prošlapány stezky, místy dosahovaly i kolem 1,5 m a výškově tak přesahovaly nejmenší účastníky. Přes mnohé dramatické situace však všichni dorazili unaveni, ale bez úhony do cíle.

Jaroslav Hrabec - Tavi